Když architekt rekonstruuje sám pro sebe, ve výsledku je obvykle nejen na co se dívat, ale i nad čím žasnout. Jediné, co může klást hranice jeho nápadem, jsou totiž finance, ale jejich nedostatek zároveň kreativitu podporuje. V tomto bytě to platilo dvojnásobně – Michaela a Marek jsou totiž architekti oba.
Třípokojový byt na starém bratislavském sídlišti lákal dvojici mladých architektů z několika důvodů. „Byli jsme nadšeni velikostí, která nebyla na výstavbu ze 70. let dvacátého století běžná, navíc byl za výbornou cenu. Zajímavé bylo pro nás i to, že konstrukčně jde o skelet, nikoli panely, což otevíralo mnohem širší možnosti na rekonstrukci. A úplně nás přesvědčila úžasná lodžie – s plochou 16 m2 a s dostatečnou hloubkou i na malé stolování, „vysvětlují Michaela a Marek důvody, proč před pěti lety koupili právě tento byt.
Přečtěte si také
Typický panelákový byt v dezolátním stavu po radikální proměně od podlahy
Po nastěhování nejdříve vyměnili okna a upravili lodžii, aby ji mohli využívat. Udělali na ní dřevěnou podlahu, vyměnili prasklé tabule v zábradlí a pro výhled osadili do jedné z bočních stěn čiré sklo. A začali přemýšlet nad rekonstrukcí.
„Váhali jsme, zda zůstaneme jen při faceliftu, nebo změníme i dispozici. Ale protože byla nutná výměna instalací, což i tak znamenalo sekání a bourání, rozhodli jsme se, že byt předěláme od základů. Tedy od podlahy až po strop včetně nové dispozice. Vždy, když jsem měl volnou chvíli, kreslil jsem náš byt. Měli jsme alespoň deset dispozičních alternativ, „vzpomíná Marek.
Byt před rekonstrukcí bourací práce
Přestavba začala zbouráním všech příček, odstraněním podlah i podhledů. V bytě doslova nezůstal kámen na kameni. Respektive cihla na cihle. Pohled z někdejší kuchyně do haly, směrem k WC, koupelně a ke skladu … Zdroj: Miro Pochybné
V nové dispozici využili manželé architekti několik zvláštností takzvané experimentální výstavby. I když dům připomíná socialistický panelák, ve skutečnosti tvoří jeho nosnou konstrukci železobetonový skelet, což umožnilo dvojici vybourat v bytě téměř všechny stěny.
„Většina příček byla zděná, jedna byla dokonce dřevěná se vsazeným zasklením – říkali jsme mu akvárium. No díky němu jsme zjistili, jaké skvělé je mít denní světlo v hale, „popisuje Michaela starý byt, jehož další výhodou byly dvě stoupačky se svislými rozvody.
Bílá kuchyň se zelenou obývákové stěnou
Židle u jídelního stolu jsou z bazaru, najdou se tu i kousky z půdy Markových prarodičů. Dvojice je dala zrekonstruovat a natřít, případně přečalounit. „Trochu to vrže Starina, ale to nám nevadí. Snažíme se být v tomto ekologičtí a vychází to i ekonomicky mnohem lépe, „prozrazuje Marek. Zdroj: Miro Pochybné
Nejdříve byl totiž dům plánovaný jako svobodárna – co trakt, to jednopokojový byt. No projekt později upravili tak, že vznikly i větší byty, které zabírají dva trakty, a z původního návrhu v nich zůstaly dvě stoupačky. Právě to umožnilo přesunout kuchyni na nové místo a spojit ji s obývákem.
Bílá kuchyň se zelenou obývákové stěnou
Okno v kuchyňské lince je taková naše vychytávka. Kdyby zde byla pevná stěna, byl by to tmavý kout, takto je celá místnost pěkně prosvětlená. Docílili jsme jím i to, že v obývacím pokoji máte pocit většího prostoru, který nekončí stěnou, ale pokračuje dál. „Zdroj: Miro Pochybné
Původní kuchyně byla nejen malá, ale také daleko od obývacího pokoje, což mladé dvojici nevyhovovalo. „Když přišla návštěva, já jsem trávila čas v kuchyni a hosté v obývacím pokoji, takže jsem s nimi téměř ani nebyla,“ zdůvodňuje Michaela jednu z podstatných dispozičních změn.
Zástěnu za linkou nahrazena oknem
Aby dostali denní světlo i do kuchyně situované v hloubce dispozice, zástěnu za linkou nahradili oknem. Díky tomu vstupuje do kuchyně a obýváku přirozené světlo i z ložnice. „Je to východní byt a obývákové okna jsou navíc zastíněné lodžií, takže přes den sem přijíždí nejvíce světla z jihu přes ložnici,“ upozorňuje Marek. Zdroj: Miro Pochybné
Stěhování kuchyně tak, aby dvojice získala centrální denní prostor, bylo přitom spojeno s dalšími úpravami – o něco zmenšily poměrně velkou ložnici, aby v obývacím pokoji získali více místa, a zaslepily původní dveře do ložnice z haly, aby měli kudy vést vodu a odpad z kuchyně k jedné ze stupaček. Do ložnice se tak dnes vchází přes obývák.
Je to takový pandemický byt – předělávali jsme ho ve vlnách, jak nám to umožňovaly Lockdown. Hodně věcí jsem dělal sám, protože na dokončování a drobnosti se nedaly sehnat mistři.
